Velká Británie
Spojené království Velké Británie a Severního Irska (stručně Spojené království nebo nepřesně Velká Británie, v angličtině United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland) je ostrovní stát přiléhající k západu kontinentální Evropy. Geograficky zahrnuje ostrov Velká Británie a severovýchodní část ostrova Irsko, na kterém hraničí s Irskou republikou. Je ohraničeno jednak hranicí s Irskem a jednak Atlantským oceánem, resp. jeho lokálními částmi, tedy Severním mořem, Lamanšským průlivem, Keltským mořem, Průlivem svatého Jiří a Irským mořem. S kontinentální Evropou je spojeno Eurotunelem. Je parlamentní monarchií složenou ze čtyř zemí: Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, které je někdy považováno za provincii nebo region, nikoliv za zemi. Pod suverenitu Spojeného království spadá též jeho 14 zámořských území, jež jsou zbytky bývalé Britské říše. Jako Britská korunní závislá území jsou vedeny ostrov Man a Normanské ostrovy, které jsou přímým vlastnictvím Britské koruny. Nejsou tedy součástí Spojeného království, ale jsou s ním spojeny federací známou jako Britské ostrovy.Je významným členem Společenství národů (Commonwealth of Nations, v letech 1931 až 1947 Britské společenství národů), což je volné sdružení Spojeného království a jeho bývalých dominií a kolonií. Mezi jeho 53 členskými státy jsou mimo jiné Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Bangladéš, Malajsie, Singapur a Jamajka. 15 členských států Commonwealthu, mimo jiné Kanada, Austrálie a Nový Zéland, má se Spojeným královstvím společnou hlavu státu, tedy britskou královnu Alžbětu II. Ačkoliv bylo Spojené království v 18. a 19. století nejsilnější světovou velmocí, vývoj v 20. století - obě světové války a především pak rozpad koloniální říše - jeho vliv značně oslabil. Přesto je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, jadernou velmocí i členem skupiny G8. Spojené království je sedmá největší ekonomika světa s druhými nejvyššími výdaji na obranu. Tím je nadále důležitou politickou, ekonomickou i vojenskou silou ve světovém měřítku. Spojené království je jedním ze zakládajících členů NATO, členem Evropské unie (EU) a Rady Evropy. V referendu 23. června 2016 se těsná většina voličů vyslovila pro ukončení členství Spojeného království v Evropské unii. Dne 29. března 2017 byl aktivován článek 50 Lisabonské smlouvy, jenž spouští odchod země z EU. Tímto krokem se Spojené království stalo prvním státem, který opouští Evropskou unii. Odchod Velké Británie by měl podle odhadů trvat dva roky, konec jednání by měl nastat na jaře 2019. Hlavou státu je od 6. února 1952 královna Alžběta II. Současnou premiérkou vlády Jejího Veličenstva (což je tradiční název vlády) je vůdkyně Konzervativní strany Theresa Mayová.V polovině roku 2012 mělo Spojené království podle oficiálního odhadu 63,7 milionu obyvatel. V roce 2013 žilo v zemi 64,1 milionu lidí.
Dějiny
Zhruba od roku 70 n. l. spadala větší část ostrova Velká Británie pod vládu starověkého Říma, později Západořímské říše až do doby krátce před jejím pádem kolem roku 410. Dva významné středověké státy, Anglické království a Skotské království, existovaly jako oddělené nezávislé státy se svými vlastními panovníky a politickým uspořádáním již od 9. století. Knížectví velšské se dostalo pod nadvládu anglických králů roku 1284. Anglie (včetně Walesu) a Skotsko byly od roku 1603 spojeny personální unií poté, co se nástupcem bezdětné anglické královny Alžběty I. stal její vzdálený pokrevný příbuzný, skotský král Jakub VI., jenž byl proklamován anglickým králem pod jménem Jakub I. Podle Zákonů o unii z roku 1707 se obě království toho roku sjednotila do politické unie ve formě jednotného Království Velké Británie. Irské království bylo postupně ovládnuto Anglií mezi lety 1541 a 1691. Po dlouhých bojích mezi irskými katolíky a novým anglickým králem, protestantem Vilémem III. Oranžským, byl v roce 1691 uzavřen tzv. Limerický mír, který de facto znamenal úplný konec irské samostatnosti. Zákony o unii z roku 1800 spojily do té doby státoprávně, tedy de iure, oddělená Království Velké Británie a Irské království do jednotného státního celku s názvem Spojené království Velké Británie a Irska. Nezávislost Irské republiky se datuje teprve od roku 1922 po irským povstáním vynuceném přijetí zákona o rozdělení Irska na dvě administrativní části z roku 1920, podle něhož většina, a to šest z devíti, hrabství tzv. Ulsterské provincie vytvořila tzv. Severní Irsko. Z jižních částí ostrova Irsko pak vznikla Irská republika. V roce 1927 byl změněn název Spojeného království na jeho současný název, tedy na Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Po zákonu o unii z roku 1707Bitva u Waterloo znamenala konec napoleonských válek a začátek období známého jako Pax Britannic Britská říše v roce 1897. Jako taková byla pravděpodobně největší říší v celé historii světa Pojem Velká Británie tak odkazuje na tři ze čtyř zemí unie (Anglii, Skotsko a Wales) ležící na ostrově Velká Británie, zatímco pojem Spojené království zahrnuje i čtvrtou součást státu, Severní Irsko. Velká Británie byla po staletí důležitým centrem osvícenství s velkým filozofickým a vědeckým potenciálem a významnou literární a divadelní tradicí. Bohatství Britské říše bylo stejně jako bohatství dalších velmocí té doby dáno využíváním kolonií, jež zahrnovalo obchod s otroky, a industrializací, která nastala po roce 1750. Výrazně tomu napomohlo největší obchodní loďstvo světa. Na počátku 19. století byl nicméně schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, který tento obchod trvale zakázal. Po průmyslové revoluci a porážce Napoleona v napoleonských válkách se Britská říše stala nejvýznamnější velmocí tehdejšího světa. V dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace. Byla tak patrně největším „státním“ územním celkem v historii lidstva. Srovnatelný rozsah měla jen Mongolská říše v 13. až 14. století. Během 19. století mělo Spojené království významnou roli při rozvoji parlamentarismu ve světě, mimo jiné díky svému fungujícímu systému více politických stran a postupnému udělování volebního práva širším vrstvám obyvatelstva. Britští vojáci během bitvy na Sommě v 1. světové válce, která si vyžádala životy více než 885 000 britských vojáků Na konci viktoriánské éry začalo Spojené království, zvláště však jeho v oblasti průmyslu nejvyvinutější část, tedy Anglie, svou pozici hospodářsky nejsilnější velmoci světa ztrácet. Stalo se tak částečně ve prospěch Německé říše a Spojených států amerických. Tyto dva státy překonaly Spojené království v oblasti obchodu a průmyslové výroby již v devadesátých letech 19. století. Spojené království však stále zůstávalo přední světovou průmyslovou velmocí. Územně dosáhlo své největší velikosti v roce 1921 získáním mandátu nad bývalými německými koloniemi a územími, které ztratila Osmanská říše po první světové válce. mPiloti 310. čs. stíhací perutě Royal Air Force (RAF). RAF zvítězila v bitvě o Británii a omezila tak německý postup západní Evropou během druhé světové války. Ve stejnou dobu vznikla i British Broadcasting Corporation (BBC), první mezinárodní rozhlasová vysílací síť. Společně s dalšími zeměmi Commonwealthu se Spojené království v druhé světové válce postavilo na stranu Spojenců a bylo jednou z vítězů nad nacistickým Německem. Britští ministerští předsedové Winston Churchill a jeho nástupce Clement Attlee se výrazným způsobem podíleli na tvorbě poválečného uspořádání světa. Přesto válka Velkou Británii finančně i fyzicky poškodila. Proces obnovy mohl být nastartován až díky kanadským a americkým půjčkám a především díky Marshallovu plánu. Po roce 1945 vznikl ve Velké Británii jeden z prvních komplexních sociálních a zdravotních systémů světa. Zároveň začali do země v souvislosti s obnovou ekonomiky a rozpadem britské koloniální říše přicházet lidé z celého Commonwealthu. Omezené možnosti vlivu Spojeného království ve světové politice se ukázaly již v průběhu Suezské krize v roce 1956. Přesto má Velká Británie díky rozšíření angličtiny jako světového jazyka nadále značný vliv na kulturní vývoj daleko mimo své hranice. Po období ekonomické stagnace a dokonce propadu sedmdesátých let 20. století nastoupila do premiérského křesla konzervativní politička Margaret Thatcherová, jejíž rozsáhlé reformy byly jejími příznivci slaveny jako příčina obnovy britské ekonomiky, její odpůrci však kritizovali zostření sociálních problémů.[zdroj?] Od poloviny devadesátých let 20. století stáli v čele vlády labourističtí politici Tony Blair a Gordon Brown, kteří již v politice tzv. thatcherismu nepokračovali.[zdroj?] Ani premiér David Cameron, který vystřídal Browna po vítězství Konzervativní strany v parlamentních volbách, se k thatcherismu v zásadě nevrátil.